Reformátor Martin Luther-(vlastním jménem Luder)

Byl německý náboženský reformátor a mnich, zakladatel náboženství zvaného luteránství.

Narodil 10.listopadu 1483 v hrabství Mansfeld-Eislebenu jako jedno z devíti dětí horníka. Vyrůstal v chudých poměrech spojených s tvrdou výchovou. Jeho otec, Hans Luder, byl původně nezámožný sedlák, ze kterého se stal úspěšný hornický podnikatel.

Je to již téměř 500 let, kdy 34 letý augustiánský kněz Martin Luther přibil na dveře katedrály ve Wittenbergu svých 95 tezí jako výzvu k revizi učení, které předkládala oficiální katolická církev. V té chvíli ještě netušil, že dílo obnovy, které tímto krokem započal, obrátí celý svět naruby.

V roce 1501 začal filozofická studia právo a filozofii až do roku 1505, kdy se stal
mnichem. Žil v klášteře ve Wittenbergu a byl kazatelem ve městském kostele.Když r. 1517 zveřejnil na protest proti prodeji odpustků svých napsaných 95 tezí přibitím na dveře kláštera ve Wittenbergu, církev ho téže roku obvinila z kacířství a začal proti němu proces.Luther odpustky zavrhl a prohlásil, že jedině Bůh může odpustit náš hřích. V roce 1520 vydal své hlavní reformátorské spisy, načež obdržel papežův příkaz o tom, aby nepochyboval o církevní autoritě. Proto spisy veřejně spálil. Přesto byl vyloučen z církve. Jeho učení prohlásil papež za kacířské a uvalil na něj klatbu. Luther však zůstal věrný Písmu a svému přesvědčení.
Dokonce i dnes, jsou tyto teze považovány za příčinu reformace. V roce 1521 byl Ether pro tyto a jiné spisy postaven před říšský sněm ve Wordu a císař
Karel V. proti Lutherovi vydává wormský edikt (prohlášení kacířem, zákaz spisů).1521 Papež Lev X. vydal bulu, jíž exkomunikoval Martina Luthera z Římskokatolické církve poté, co odmítl odvolat 41 ze svých 95 tezí. Při disputaci v Lipsku prohlásil, že poslušnost papeži není nutná ke spasení a že církevní sněmy se mohou mýlit. Tam se také přiznal k českému reformačnímu hnutí a tvrdil, že Hus byl upálen neprávem.

Fridrich III. Moudrý nechá Luthera bezprostředně unést do azylu na hrad Wartburg, kde žil pod pseudonymem
"Junker Jörg -„rytíř Jiří“ v letech1521 – 1522. Tam Luther za jediný rok přeložil Nový zákon z řečtiny do němčiny. V roce 1522 se vrátil do Wittenbergu.Roku 1525 se oženil s bývalou jeptiškou Kateřinou z Bory-Katharinou von Bora, s kterou měl dceru Madeleine. Ta však zemřela v šestnácti letech. Martin Luther zemřel 18. února 1546 ve věku 62 let v Eislebenu a byl pohřben v Wittenbergském paláci.

Lutherem založené hnutí se rychle šířilo zprvu po Německu a poté po celé západní a střední Evropě.

Luteránství, navazující přímo na Luthera, se prosadilo především v severním Německu a Skandinávii.

Při svém studiu Bible objevil jednu ze základních pravd Božího slova, že lidé nemohou být spaseni skrze církevní rituály ani dobré skutky, ale jen skrze víru v Ježíše Krista. Jeho chápání spasení navždy změnilo tvář nejen církve, ale celého křesťanského světa.

Jeho učení o rovnosti všech lidí před Bohem i zákonem se stalo základem pro moderní politickou demokracii. Svoboda vyznání a svoboda svědomí vůbec, je myšlenka, kterou Luther objevil v biblickém učení o víře. Tvrdil, že křesťan je svobodný od svévolné nadvlády církve nebo státu, pokud se zpronevěřily úkolu, který jim Bůh svěřil.

Lutherovým úmyslem bylo vyhlašovat pravdy Božího slova.

Základem pro reformační učení Martina Luthera se staly tři základní teze: pouhé Písmo (latinsky Sola scriptura), pouhá víra (Sola fide) a pouhá milost (Sola gracia).

Středobodem Lutherova reformačního učení je založení spásy na pouhé milosti Boží.

zásady Lutherova učení:
- neuznání papežské autority; jedinou autoritou je Bible
- změna postavení faráře
- větší svoboda věřících
- zvyklosti nevycházející z Bible = pověry
- svátost přijímání podobojí

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

95 tezí (zde neúplných....)

Martina Luthera z r. 1517 zde vysvětluje svou představu o správném životě křesťana

V upřímné snaze, aby pravda vyšla najevo, budou níže popsané teze předmětem disputace ve Wittenbergu za předsednictví ctihodného Martina Luthera, mistra svobodných umění a svaté teologie a jejího řádného profesora tamtéž. Proto žádá, aby ti, kdo by s ním nemohli diskutovat osobně, učinili tak na dálku písemně. Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

1. Když náš Pán a mistr Ježíš Kristus řekl: Čiňte pokání, chtěl, aby celý život věřících byl pokáním.

2. Tomuto výroku nelze rozumět ve smyslu pokání svátostného, tj. zpovědi a dostiučinění, udílených kněžími.

8. Církevní ustanovení o pokání jsou vložena pouze na žijící lidi. Nic se podle nich nemá ukládat umírajícímu.

11. Přeměny kanonického trestu v trest očistcový je koukol, jistě zasetý v době, kdy biskupové spali.

13. Umírající splácejí všechno smrtí a odumřeli už církevním ustanovením, ježto dosáhli zproštění z jejich pravomoci.

18. Nelze, zdá se, dokázat rozumem ani Písmem, že duše v očistci nemají možnost zásluh nebo růstu v lásce.

20. Jestliže tedy papež prohlašuje plné prominutí všech trestů, nerozumí tím doslovně všechny tresty, nýbrž pouze ty, které sám udělil.

21. Hlasatelé odpustků bloudí, tvrdí-li, že papežské odpustky osvobozují a zachraňují člověka od všech trestů.

22. Papež nepromíjí duším v očistci žádný trest, který by byli měli podle církevních ustanovení odpykat v tomto životě.

26. Papež si počíná správně, že duším vyhlašuje prominutí nikoliv mocí klíčů, kterou v té věci ani nemá, nýbrž způsobem přímluvy.

27. Jen lidské učení hlásají ti, kdož tvrdí, že „sotva cinkne peníz o dno truhlice, ihned vyletí duše z očistce“.

28. Je jisté, že jakmile zazní peníz v pokladnici, vzrůstá lakota a žádostivost, ale přímluvná modlitba církve je závislá pouze na svobodné vůli Boží.

33. Je třeba se varovat před těmi, kdo hlásají, že ony papežské odpustky jsou nějakým neocenitelným darem, jímž je člověk smiřován s Bohem.

36. Každý opravdu vnitřně usebraný křesťan má nárok na plné odpuštění trestu a viny, a to i bez odpustkových listů.

41. O papežských odpustcích je nutné kázat opatrně, aby lid neměl nesprávně za to, že je třeba dávat jim přednost před ostatními dobrými skutky lásky.

44. Skutkem lásky láska roste a člověk se stává lepším, kdežto pro odpustky se nestává lepším...

48. Je zapotřebí učit křesťany, že papež potřebuje mnohem více modlitby než peníze. Jestliže tedy udílí odpustky, žádá tím spíše horlivé modlitby než peníze.

50. Stejně tak je namístě křesťany učit, že kdyby papež věděl o vyděračství kazatelů odpustků, raději by připustil, aby se bazilika sv. Petra rozpadla na prach, než aby ji budoval z kůže, masa a kostí svých ovcí.

58. Poklady církve, z nichž papež odpustky udílí, nejsou ani zásluhy Krista a svatých; ty totiž napořád i bez papeže způsobují vnitřnímu člověku milost, a vnějšímu člověku kříž, smrt a peklo.

91. Kdyby se odpustky hlásaly podle ducha a záměru papežova, snadno by se daly všechny naznačené námitky vyvrátit, ba dokonce by se ani nevyskytovaly.

95. a tak aby raději mnohou strázní vcházeli (křesťané) do nebe, nežli spoléhali na falešný smír.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Díla Martina Luthera

Překlady